Uvolnění traumatu třesem

dog-672841_640Třesení jako naprosto bezpečnou a jednoduchou cestu k uvolňování traumatu jsem vyzkoušela poprvé před dvěma lety a od té doby jsem si přála zažít a dozvědět se více. V říjnu jsem měla možnost zúčastnit se semináře skvělé učitelky jógy, psycholožky a terapeutky Dorothe Trassl. S dalšími 30 kolegy jsme strávili víkend tím, že jsme se třásli, pracovali s energií a dotýkali se.

Proč třesení? U zvířat je třesení přirozená reakce na prožitý stres. Např. gazela, které se podaří uniknout lvovi, se potom v bezpečí nějakou dobu třese. Vybíjí tím přebytečnou energii. Třes můžeme pozorovat i u domácích mazlíčků jako reakci na něco, co je vyděsí.

Třes u lidí je stejně instinktivní jako třes u zvířat. Jsou popsány příklady, kdy při traumatickém zážitku se děti přirozeně třásly (narozdíl od dospělých, kteří tuto schopnost potlačili). Třes je snahou těla detoxikovat se, pomáhá ukončit reakci na útěk, útok nebo zamrznutí a tělo opět dostat do rovnováhy. V naší společnosti je ale třes známkou slabosti, proto si svoji přirozenou reakci nedovolíme.

Na semináři byl třes dovolený a podpořený hudbou a energií ostatních. Při třesení se mi tělo kroutilo do různých pozic a tak si vzpomínalo na traumata, která v něm byla uložená. Nemusela jsem dělat vůbec nic, jen dovolit, ať se to děje. Tělo si dělalo co chtělo, v určitých momentech se třáslo tak, že hlava už neměla vůbec kontrolu nad tím, co se děje. A pak se mi úplně zatmělo… A někde z hlubin mého nitra vytryskla vzpomínka, zvuk nebo slova. A tělo se třáslo a zbavovalo se toho, co zůstalo nedokončené.

Pro to, abychom se soustředili jen na sebe a pro pocit soukromí, jsme měli zavázané oči. Neviděli jsme, co se děje kolem nás. Vnímala jsem jen sama sebe, své tělo, hudbu, své pocity a zvuky v okolí. Někdy to bylo dost strašidelné. Jednu chvíli jsem si připadala jako v pekle –  tma, strašidelná hudba a do toho různé skřeky, křiky, nářky, bouchání. Tím, že se ostatní projevovali jsem si dovolila naplno pustit i to, co bylo ve mně.

A po pekle přišlo i za zavázané oči světlo, harmonie, vděčnost, láska. Na tomhle semináři mě asi nejvíc udivilo, jak jednoduše lze přecházet z lásky do traumatu a pak zase zpátky do lásky. Když je vytvořeno bezpečné prostředí, člověk se může otevřít a pustit VŠECHNO… A pak už může jen tak být, ve svobodě.

Pro člověka neznalého by byl asi velmi zarážející kontrast toho, kdy jsme přišli, bavili se s kolegy, smáli se. Pak jsme pracovali, třásli se, křičeli a za chvíli jsme opět seděli spolu o přestávce, jedli ovoce a smáli se. Když se nebráníme, je to jednoduché.

Třesením se mi otevírá další úroveň práce s traumatem. Těším se na vás, kteří mi dáte důvěru a půjdete do toho se mnou. A vám, kteří odvahu zatím nemáte, můžete si to jen tak pro sebe vyzkoušet. Jaký to je, když vás někdo rozčílí nebo vystresuje a vy si dopřejete chvilku, zavřete se třeba na záchodě a setřesete to ze sebe.