Oslava první šestiletky – dnes jsem naměkko

6 let rozdílZítra jde poprvé do školy. První šestiletka je úspěšně za námi! Nejde mi to nerozněžnit se, nevzpomínat na ty krásný, ale i těžký časy. Na to, jak přišla na svět. Měla 3 kila, ale byla hubeňoučká. První dny dost ubrala na váze, protože si nevysála dost mlíka a já to nevěděla. Asi nikdy nezapomenu na to probrečené šestinedělí. Na to, jak nezapadala do tabulek. Na to, jak mi vyhrožovali, že pokud ji nebudu dost krmit, hrozí jí opožděný vývoj. Na “nevinné” poznámky okolí, že je hubená, ať jí dáme najíst.

Vzpomínám na její seznámení se s opravdovým jídlem – když poprvé ochutnala zeleninu – jak jako ptáček s otevřeným zobáčkem natahovala krk a chtěla další a další. Tehdy se mi asi konečně skutečně ulevilo.

Připomínám si první nemoce. Jak celý den a noc strávila na mém těle, jakmile jsem se hnula, třeba jen na záchod, plakala. Vzpomínám na ty strachy, které jsem o ní měla a říkám si, co by mi tehdy pomohlo?

Kdybych před těmi šesti lety mohla jen na chviličku vidět budoucnost. Stačilo by mi nakouknout a vidět jí jaká je teď. Kdybych viděla jen ten moment, jak si sama po ránu, když ještě všichni spíme, otevře ledničku, vezme jogurt ke snídani. Jak je samostatná. Jaká je krásná, chytrá, hbitá. To by mě tenkrát určitě uklidnilo.

Kdybych mohla dát radu svému o šest let mladšímu já, řekla bych mu: “Všechno bude dobrý. Vím, že děláš co můžeš. Jsi skvělá. Neřeš to tolik. Víc sni o tom, co spolu zažijete než o tom, co špatného se může stát.”

Někde jsem četla, že když máme starosti, které nám v  přítomnosti připadají opravdu veliký, máme se zeptat sami sebe, jestli za rok ty naše veliký starosti budou pořád aktuální. A pokud ne, nejsou to prý opravdový starosti.

Když je nejhůř tak se ptám. A ptám se i jestli za měsíc tyhle starosti pořád budou tak veliký, nebo za týden? A když ne, nejsou to velký starosti.

Když jsou ty těžší chvilky, jako třeba když měla teplotu a klepala se půlku noci zimnicí, byla jsem jen s ní. Dotýkala se jí a snila o tom, jaký to bude, až půjde do školy, až bude maturovat, až bude mít svatbu, až bude mít vlastní miminko.

A teď jde do školy! První šestiletka je za námi. Za další šestiletku už se bude pomalu stávat ženou a za další šestiletku už bude překračovat práh dospělosti.

Jsem nesmírně vděčná za to, že je s námi. Že mě umí rozesmát i pěkně vytočit. Že mi zatím jen jednou řekla, že se těší na to, až vyroste a bude si moct o sobě rozhodovat sama. Ale že nemám šanci spočítat to, kolikrát řekla, že mě má ráda, kolikrát se ke mně přišla pomazlit a kolik lásky mi dala.

Díky za krásných prvních šest let s tebou!